Jiná společnost

Vždycky jsem byla velmi hodně společenská. Nedokázala jsem si představit, že bych aspoň jeden jediný víkend byla doma. Já jsem totiž od puberty stále někde byla. Měla jsem velmi ráda diskotéky a pak taky různé bary. Měla jsem taky opravdu spoustu přátel, kteří byli na tom stejně jako já. Navíc ale když to tak vezmu, tak příchodem tisíciletí to tak bylo vždycky. V té době ještě byli všichni puberťáci takoví, že neměli mobil anebo notebook. Takže se všichni sdružovali v takové společnosti, která jim nejvíce vyhovovala. Taky si pamatujete, jak každý člověk měl svou partu? Takovou partu, kde se cítil opravdu nejlépe. Taky si pamatuji, že já jsem byla v takové společnosti, kde se opravdu kouřily cigarety. Musím říct, že ze začátku mě to bavilo. Nechtěla jsem být úplně jiná, tak jsem taky začala kouřit. A musím s pravdou ven, že mi kouření vůbec nechutnalo.

Neměla jsem ráda cigarety a ani alkohol. jenomže jsem byla asi jediná z dvaceti přátel, která to nedělala. Takže jsem si řekla, že začnu kouřit a pít nějaký alkohol. Bylo mi z toho špatně, ale chtěla jsem zapadnout do společnosti. Jak naivní jsem byla! Vy to jistě chápete. Opravdu není jednoduché, když vyčníváte z davu. A všichni se bavili cigaretami, ale co bych dělala já, kdybych nekouřila?

Tak jsem taky začala kouřit. Nyní toho velmi lituji. Kouřila jsem asi devět let. Nyní jsou to tři roky, co nekouřím a je mi opravdu fajn. A tady jde vidět, že není společnost jako společnost. Nyní mám své kamarádky, chodíme taky do společnosti, chodím ale hlavně pouze do baru, kde taky pijeme, ale už ani jedna nekouříme. A je nám takhle dobře. Všechny jsme spokojené, protože máme kolem sebe dobrou společnost, a to je pro nás opravdu nejdůležitější. A jaká je pro vás ta nejlepší a nejzábavnější společnost? Někdo je totiž i rád sám.