Schodiště bývají různá
V budovách, v nichž se u nás, ale samozřejmě nejen u nás, žije, tradičně nalézáme kromě jiného vybavení i naprosto nepostradatelné schody. Takové schody tu jsou naprosto nezbytné, jak všichni víme, a to proto, že bychom se bez nich často jenom obtížně pohybovali mezi jednotlivými poschodími, jež většina budov má. Jakmile někde nějaké ty schody jsou, stačí po nich vystoupat nebo naopak sejít, a za chvíli už jsme tam, kde jsme chtěli být a kam bychom se třeba jen tak nedostali, nebýt jich. Protože ne všude mají i výtah.
Ovšem takové schody neplní samozřejmě pouze jedinou funkci, neslouží jen k tomu, aby se dalo někam vyjít nebo odněkud sejít. Takové schody by měly být v ideálním případě i dokonalou součástí celého prostoru, měly by do něj vzhledově zapadat a esteticky s ním ladit. Zkrátka a dobře by měly být krásné.
Jenže krása je samozřejmě subjektivní pojem. A také je pravdou, že se ne do každého prostředí hodí stejný typ schodů. A tak se někdy někde sází třeba na mramor, zatímco jinde na kov nebo třeba dřevo. A jsou samozřejmě i objekty, ve kterých splňuje všechny své funkce nejlépe samonosné schodiště. Tedy to schodiště, které se obejde i bez podpěrné konstrukce a tím pádem se mnohem snáze přizpůsobuje kdejakému prostoru.
Takové samonosné schody se obvykle vyrábějí ze dřeva, které je ušlechtile vypadajícím materiálem, zpravidla bývají dubové, bukové, případně zhotovené z exotických dřev, tedy z materiálů, které snášejí daleko lépe zátěž a jen tak se neopotřebují. Ovšem stejně tak si lze představit i samonosné schodiště z mramoru, umělého kamene, skla a nerezové oceli.
A jak se takové schodiště pořizuje? Vlastně docela prostě. Stačí si pozvat odborníky, kteří si přeměří zvolený prostor, navrhnout řešení a stanoví orientační cenu, jež může být podle materiálu hodně různá. A pak už nic nebrání tomu, aby pro někoho takové schody vyrobili a nainstalovali. A je to.