Když se rozšířil covid po celém světě a byla pandemie, všechno se začalo zavírat. Podniky nesměly být otevřeny, protože by se tam mohla nemoc šířit. Když se na to podíváme zpětně, je to pěkná blbost, protože proč by se nemoc měla šířit zrovna v podnicích, pokud by si na sobě člověk nechal roušku. Hodně podniků tak přestalo fungovat a zkrachovalo, protože logicky neměli peníze a když podnik nemá peníze, není z čeho zaplatit zaměstnance, prostory a podobně, takže nezbývá nic jiného než podnik zavřít. Byly to nelehké doby pro všechny lidi, protože hlavně lidé, kteří v těchto podnicích pracovali se báli, že lusknutím prstu přijdou o práci, což se většině z nich stalo.
Přijít o práci je to nejhorší, co se může stát. Navíc podniky nebyly na toto připraveny a tak neměly ani peníze na to vyplatit lidem odstupné, na které by správně měli mít všichni nárok. Bohužel mnoho lidí odstupné nedostalo, protože jejich zaměstnavatelé logicky neměli peníze a neměli to z čeho vzít. Chápeme obě strany, nebyla to lehká doba. Kromě podniků byly jednu dobu zavřeny i školy, protože tam se údajně nemoc šířila nejvíce, protože děti nejsou moc hygienická stvoření, a tak se to tam vesele šířilo dál. Zavřely se školy a nastala takzvaná distanční výuka, která mnohým něco dala, ale většině toho hodně vzala.
Rodičům vzala doma klid, protože měli děti doma a pokud se jednalo o rodiče na home office, jejich klid na práci se najednou rozplynul. Dětem to vzalo možnost se vidět se spolužáky naživo, což, věřte nebo ne, hodně působí na psychiku dítěte, a tak děti nebyly moc šťastné doma. Navíc učení přes monitor není asi úplně to pravé ořechové, a tak sice měly všechny děti jedničku, ale ve výsledku neuměly nic. Mnohým studentům se však ulevilo, zvláště vysokoškolákům, kteří nemuseli dojíždět v zimě do školy. Některým vysokým školám to zůstalo převážně dodnes, protože je to úspornější. A studenti vysokých škol jsou velmi spokojeni. My se jim nedivíme. Jsou ale jediní.